Těm, kteří ještě pokulhávají za moderními trendy ve stravování, pak doporučili přidat zeleninu a ovoce a nebát se mléka, hovězího a ryb. Z odstupem nějaké té desetiletky, kdy jsem školní jídelny navštěvovala také, nevidím v jídelníčcích zas tak nic moderního. Jen té čerstvé zeleniny a ovoce přibylo. Je to dobře, já se ji (přiznám se) jíst nenaučila a dodnes s tím intenzivně bojuji. Automaticky přikousnout k obědu kousek salátu nebo si dát ke svačině jablko či banán je prostě problém.

Možná je má nechuť podpořena i tím, že jsme jednou byly se spolužačkou vypeskovány za to, že jsme ve spěchu přidělenou polovinu banánu nesnědly v jídelně, ale odnášeli jsme si ji s sebou. Bdělá učitelka vykonávající dozor ovšem něco takového nechtěla přijmout a pod hrozbou třídní důtky nás donutila sníst kus ovoce na v tmavé a studené chodbě. To už se snad nikomu nestává. Na druhou stranu se ale občas povalují nesnědené zdravé svačinky v okolí školy.

Jinak si ale žáci a studenti na školní stravu příliš nestěžují. Pryč jsou časy, kdy se všichni snažili vyhnout konzumaci UHO (univerzální hnědě omáčky) a krčili nos polovinu týdne, kdy museli do jídelny. Já jsem byla tenkrát výjimkou, mně tam chutnalo. Dnes to naštěstí vypadá, že výjimkou jsou ti druzí.