Takže vyvstává (samozřejmě nevážně míněná) otázka, jestli dotyčný konšel, jemuž orgány činné v trestním řízení připisují braní úplatků, nedoplatí na svého daleko slavnějšího jmenovce. Toho času podnikatele v Jihoafrické republice, kde byl zatčen na pokyn mnohými zkazkami opředeného ministra vnitra Langera.

Ten se tehdy – z dnešního pohledu dosti směšně – chlubil větou převzatou od amerického mluvčího, když ten oznamoval zadržení Saddáma Husajna. Snad ale tentokrát českému veřejnému blahu, ztělesněnému řádným dosouzením, pomůže, že jihomoravský Krejčíř je oproti šťastlivci Radovanovi, zámožnému pánovi s bohatými politickými kontakty, zcela neznámý Vladimír.

V jihomoravské kauze, která se tedy teprve rozbíhá, figuruje hned patero lidí. Jedna persona je stíhaná vazebně za zneužití pravomoci úřední osoby a sjednání výhody při zadání veřejné zakázky. Kdežto nad nearestovanými údajně zástupci stavařských firem se vznáší Damoklův meč trestu za podplácení. Zatímco tento případ ale teprve začíná a je tedy nutno považovat jeho aktéry za nevinné, přeci jenom jinou situaci vidno třeba v Brně. Zde byli před nedávnem odsouzeni k nepodmíněným trestům dva „otcové“ města za ODS, neboť dle názoru krajského soudu brali úplatky a zneužívali svých pravomocí.

Kára nesrovnatelně vleklejšího, i když paradoxně ihned úředně zastaveného sporu, se šine zapřažená do jiného moravského politika: vsetínského titána Jiřího Čunka. Místně oblíbeného lidovce, který se vyšvihl na právně neprůstřelného senátora. Chráněnce tehdejšího kabinetu Mirka Topolánka, spojovaného s aférou plukovníka Kubiceho nebo vznikem vyhlášené parlamentní firmy „Melčák&Pohanka, hlasování všeho druhu“.

Starosta ze Zlínského kraje si opakovaně protiřečil a jeho kauza vlekla ke dnu poslední zbytky politické kultury, co přežily vzájemné útoky mezi vedením občanské a sociální demokracie. Ať je nevinný, či není, nepůsobí v této pozici příliš moudře, spíše skoro jako někdo frustrovaný ze situace, která tolika lidem, společnostem nebo partajím procházela a prochází. Lhostejno, jestli za „časů kožených a železných“, kdy se funkcionáři o zlom vaz budující kapitalismus během pijatik předháněli, kdo vymyslí absurdnějšího dárce do stranické pokladny, anebo jestli dnes. Za éry, kdy ministr bývalé vlády a muž opakovaně kvůli korupci souzený prohlásí pražskou koalici, v níž nejsou jeho lidé, za kmotrovskou koalici korupčního kartelu.

Seriózní zdroje uvádějí, že úplatkářství na nejrůznějších úrovních v ČR kvete, bují čili kráčí vpřed. Bojovat proti němu se jistě vyplatí, leč nikoliv iluzí voleb jednou za čtyři léta. Iluzí nových, tím pádem neposkvrněných kádrů.

PAVEL KOPECKÝ