Argument soudkyně o „selském rozumu“ potěšil, protože v jiných případech se postup proti pravicovým extremistům „selskému rozumu“ autora těchto řádků (bez právnického vzdělání) vzpíral. V devadesátých letech šlo někdy o nečinnost či tiché sympatie policie, úředníků i soudců k některým aktivitám či názorům krajní pravice. V poslední době se věci změnily k lepšímu. Na rozdíl od čtvrtečních, „selským rozumem“ přijatelných rozsudků za náckovské vyřvávání DS(SS) však autorovi „selský rozum“ někdy nestačí.

Není třeba už rok trvající věznění vůdčí dvojice Národního odporu Vondrák­Dupová za propagandistickou činnost křečí směrem na druhou stranu? Stejně tak do krajnosti, za dvacetiletou hranici vyšroubované tresty za paličství ve Vítkově? V parlamentní demokracii by nikdy nekončící zápas s pravicovým extremismem měl probíhat jinak, ne křečemi ode zdi ke zdi. Nezapomínejme, že ultrapravici tvoří hlavně problematická nevzdělaná mládež s touhou po hrdinství a uznání. Vnitřní pocit nadčlověka ­bojovníka, co těžce trpěl za správnou věc a uznání příznivců, je přesně to, co k vytvoření legendy o sobě potřebuje.