Ovšem první obrazy byly u nás vystaveny v roce 1963. V Krumlově jsou tedy obdivným i kritickým zrakům veřejnosti k dispozici bezmála padesát let.Z tohoto důvodu se pro celé generace krumlovských obyvatel staly za ta léta určitým symbolem města, jakousi jeho duší, jeho kulturní tradicí. Město
Moravský Krumlov z ní čerpalo především její odkaz, její vnitřní sílu, kdy byla mezi jejími plátny rozehrána Alfonsem Muchou celá historie slovanství.
V průběhu devadesátých let docházelo často k vykrádání církevních objektů, hradů a zámků. Naštěstí nic z těchto doprovodných jevů doby se netýkalo nás. Žádné z uvedených dvaceti pláten nebylo po dobu svého vystavování v Krumlově nikdy poničena ani ukradena.
Jak už jsem pro média uvedl, zpráva, že obrazy se mají stěhovat, vzbudily mezi lidmi zájem a za poslední tři měsíce se na ně přišlo podívat více lidí než jindy za celý za rok.
Průvodkyně podobný nával nepamatují. Někdy dostáváme dotazy, zdali jsme se snažili dostatečně a razantně o udržení sbírky v našem městě. Můžu říct, že po celé volební období jsme usilovali o zachování epopeje zde v Krumlově. Pro její setrvání jsme udělali skutečně maximum, nemám vůbec pocit, že bychom snad cokoli zanedbali. Tento termín přesunu byl nejzazší možný. Lidé vnímají epopej jako součást města, vždy byla přijímána s láskou, úctou a obdivem, a tak chápu, že se s posledním děním někteří vyrovnávají s trochou hořkosti.
Klademe si také otázku, jestli by tato série Muchových obrazů šla v Moravském Krumlově něčím adekvátním nahradit, promýšlíme schůdné alternativy, jak zaplnit vzniklé vakuum.
Myslíme si ovšem, že epopej je natolik výjimečný kulturní moment, že ho nelze ničím nahradit. S hlavním městem Prahou jsme ovšem už domluveni na určitých kulturních kompenzacích. Praha nám na oplátku zapůjčí ze svých depozitářů sbírky, které tady začneme vystavovat.
Občas jsme se jako představitelé města setkávali s dotazy od návštěvníků Moravského Krumlova na téma opravy zámku. Někteří návštěvníci s určitým znepokojením registrovali v areálu spadené a popraskané omítky, opotřebenost určitých staveb a zdí v areálu a ptali se, zdali by nebyla vhodná rekonstrukce celého objektu.
K tomu musím říct, že zámek, v jehož objektech byly Muchovy obrazy umístěny, je majetkem společnosti Incheba. My s ní samozřejmě jednáme a bavíme se o stavu zámeckých prostor a objektů. Musím říct, že prostory, kde byla Slovanská epopej vystavena, jsou naprosto ze všech hledisek v pořádku.
Už brzy, letos v srpnu, budeme jednat s představiteli Incheby o možnostech oprav některých staveb na zámku. Máme o tom určité ideje, vize a myšlenky, ale nechci zbytečně předbíhat.
TOMÁŠ TŘETINA
