Smál jsem se řečem a (bohužel) i textům o tom, jak do extraligy vlétne nepoznaná euforie, něco jiného, co tato soutěž ještě nepoznala. (A se mnou se smáli i fanoušci Plzně nebo Pardubic, které to klidně mohlo urazit.)

Pořád se směju spojení modrobílá šlechta. A naopak: musel jsem čelit výsměchu těch, kteří mi nevěřili, že Kometa bude s tímto kádrem hrát kolem desátého až dvanáctého místa extraligy. (Pořád si nemyslím, že to bylo příliš optimistické. Jen tým musí opustit hokejisté, kteří místo radosti z gólu jezdili k boxu časoměřičů ujistit se, že jim nezapomněli připsat tu druhou asistenci.)

Teď se bojím, abych všem jejich nesmysly moc nepřipomínal. Protože v létě stačilo jedno: oprostit se od té modrobílé nemoci. Stačilo se na věc podívat s čistou hlavou: s prvoligovým kádrem obohaceným o necelých deset hokejistů loni třináctého týmu extraligy víc chtít ani nelze. Alespoň že po tak dlouhé extraligové pauze fenomén Kometa jen tak neopadne. To je jisté stejně jako to, že brněnští hokejisté do konce roku ten první extraligový bod získají.

Čtěte více: Extraligová Kometa