Některým lidem chodí žádosti o vyšší částky, někdy na ně exekutor zabuší přímo, vlítne do baráku a už natahuje ruce. (Pro informaci, protože jeden nikdy neví: ze zákona nesmí odnést snubní prsteny, věci bezprostředně nutné k životu, oblečení, hotové peníze do výše 1 000 Kč apod).

Problém spočívá v tom, že exekutor někdy takto buší kvůli staré zapomenuté pokutě, jejíž výše mezitím nabobtnala na penále, jindy třeba kvůli dluhům nájemníků, které si majitel vzal do nájmu a nemá o jejich dluzích tušení apod…

Proti častým nedorozuměním a přehmatům exekutorů se lze bránit. Ovšem soudní mašinérie nepracuje zrovna bleskově, stojí to čas, energii a peníze postižených. Přebujelá moc exekutorů vyrostla z éry divokých devadesátých let, kde se nejrůznější firmy, podniky i jednotlivci závazků a dluhů zbavovali jednoduše bankrotem, konkurzem, případně tím, že vzali roha.

Ve světě faktur, upomínek, předvolání k soudu, jimž se adresáti smějí, se nedalo podnikat ani normálně žít. Neoficiálně to řešili soukromí vymahači, postupně oficiálně čím dál mocnější exekutoři. Z jednoho extrému se přešlo do druhého, toho dnešního, charakterizovaného titulkem. Jeho překlad zní – Člověk člověku vlkem.