Přeci jen chlubit se někde tím, že jsem studoval nějakou školu, která už neexistuje, není žádná radost. Stejně tak, že jsem na ní učil.

Jenže jak se často stavím ve svých komentářích proti politikům, tady se jich musím zastat. Vedení kraje totiž nemá jinou možnost, než některé školy zavřít. Ať jde o čtyřletá, osmiletá gymnázia, ať jde o odborné školy. Lidí se rodí méně i na jižní Moravě a to je ten hlavní důvod. Už při vzrušené debatě o rušení osmiletých tříd na gymnáziích jsem tvrdil, že je to logické (i když i z jiných důvodů než jen demografických). A už tehdy jsem upozornil na další problémový aspekt: boj škol o to, která je lepší a která ne. Která přežije, která skončí.

Teď znovu opakuji: v žádné škole nesmí být naštvaní, že končí, pokud nepatřili mezi ty opravdu nejlepší školská zařízení v kraji. Důvody, které mnozí představitelé škol považují za objektivní, jsou totiž velice často těžko srovnatelné a hodně citově zabarvené. Je to těžké, smířit se s tím, že jsme nebyli dobří, že nedokážeme přitáhnout dost studentů. Ale copak chtějí tito lidé mít školy, kde bude v třídách deset studentů? Nebo školy, v nichž bude polovina tříd i kabinetů prázdných? Snad nechtějí a snad pochopí, že sloučení některých škol je jediný možný a jediný správný krok.