Jedna z nejpopulárnějších person, aristokratickým pohledem přitahující preference, tam dohlédne na vytváření krajského předsednictva, revizní komise, náhradníků, delegátů…

Inu strana, která je pouze marketingovým a přes média hnaným projektem kolem jedné osobnosti, potřebuje vymodelovat páteř, žebra, prostě kostru, která s sebou musí zatraceně hejbnout, aby Schwarzenbergův fanklub přežíval i na komunální a krajské úrovni.

S tím se původně nepočítalo, TOP 09 byla konstruovaná jako raketa krátkého doletu, pouze za účelem stáhnout k sobě v podzimních volbách, které se nakonec nekonaly, hlasy všech těch stoupenců „nové“, „zásadové“, korupcí neprožrané politiky, kteří přitom jako lék doporučují ještě víc poplatků, „zeštíhlování“ firem a „pružnosti“ trhu.

Hrozí, že čím delší dobu a na čím menší úrovni bude TOP 09 nucena reálnou politiku dělat, tím větší personální prázdnota vyhřezne. Podobně jako u Občanské demokratické aliance, Unie svobody, Evropských demokratů, tedy u všech těch naleštěných velkoměstských boys, pro něž byla Občanská demokratická strana hrubá a těsná a jimž Václav Bělohradský říká „moralizující pravice“.

Aby toho veselí nebylo dnes na jižní Moravě málo, zajistí na Slováckém statku v Hodoníně sešlost bývalých sociálních demokratů, nyní Strany práv občanů.

Té naopak odklad voleb na květen 2010 pomohl, může snadněji dozbrojit. Ani tam nedojde na půllitry. Spíš na víno. Vozí ho už tradičně na setkání zemanovců někdejší šéf zemědělství Jan Fencl. Zeman by ho tam ale neměl polknout moc, protože za jeho bonmoty a hranou lidovostí by mohl vyvřít skutečný motiv vzniku Strany práv občanů.

Totiž vytvořit jakousi „levicovou TOP 09“, ovšem s opačným cílem. Zatímco Schwarzenbergova strana má hlasy občanským demokratům „přičíst“, SPO je má sociálním demokratům odečíst. V květnu 2010 se to může povést, Zeman už skrze Melčáka prokázal, že umí „své bývalé“ zasolit…

Dlouhodobě se však přes všechen korupční puch dneška dá říct – pětiprocentní bariéra poměrného systému a jistá strukturovanost českého voličstva zajišťuje dlouhodobé fungování čtyř klasických politických proudů, u kterých volič přece jen ví, na čem je. Žádná sláva, ale pořád lepší než fanklub jednoho aristokrata či egomana se spasitelskými vizemi.

Těm, kteří Listopad 89 slaví jako vítězství a zároveň se nestačí divit, jak se to později zvrtlo, má TOP 09 i SPO sotva co říct.

PAVEL PEČÍNKA (autor je politolog)