Z černých kronik vyskakovaly zprávy, že tu se na rohu objevil hákový kříž a po pachateli se pátrá. Čas od času byla v 80. letech odhalena „k fašismu se hlásící skupina“, vesměs vypatlanců, následně vyloučených z učiliště atd. Čemu se ale divit, když např. i na tanečních hodinách středoškoláků zůstávaly nepočetné Vietnamky sedět, který amant by si taky tenkrát šel pro šikmookou příšeru, že?

Jde o to, aby podobně po povrchu neklouzalo a nezaměňovalo příčinu a následek i tažení proti ultrapravicovým verbálním a symbolickým projevům policistů a vojáků. V médiích se provařují ti, kteří mají smůlu a v ožralství vytasí pravačku, jindy se zablýská jejich esesácký odznak na přilbě atd. Nadřízení někdy kámoše zaštítí, jindy je rychle sejmou, aby sami neměli potíž.

Myslím, že hlavní problém leží trochu jinde, ne až u „odhalování neofašistů“. Vtipy o policistech a vojácích zmizely. K uniformám totiž už nemíří ti potroublí, ale mnohdy jinačí sorta – vyznavači bojových sportů, napětí, adrenalinu, hoši, co si rádi zastřílí a okolí předvedou svoji moc. Pokud takoví lidé u některých útvarů převáží a po službě pak „ujíždí“, je to problém. Jaký div?