A nejde jen o známá jména. Poslední případy pouze demonstrují, jak lehce lze na výsluní podlehnout jinému neřádu, který sice není v lékařských skriptech, zato dokáže být nakažlivější než onen čínský prevít. Říká se mu papalášismus a často se projevuje otázkou „Proč bych to neudělal, když mohu a nikdo to nezjistí?“

Zatímco u ministra zdravotnictví a premiéra můžeme u očkování mluvit o symbolickém a důležitém aktu pod dozorem kamer, skryté podpultovky ze známosti v tak náročné době pro nás všechny jsou prachsprostými fackami.

Stejně jako je nezbytné zajistit hospodárné využití vakcín, aby žádná nepřišla na zmar, zůstává klíčovým férovost. Známosti v tomto případě nesmějí být předností, jinak jsou žádosti vedení státu o disciplínu obyvatel jen výsměchem.

Minimálně jeden pozitivní vliv však papalášovské prohřešky mají. Ukazují, jakým směrem se i přes rostoucí moc a postavení v životě nevydávat. Symbolika antivzoru totiž může být pro vnitřní vývoj stejně důležitá, jako příznivé dopady skutečných vzorů v našem okolí. A že jich lze v současnosti i historii najít dostatek.