Dva dny před výročím listopadové revoluce představil ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) důchodovou reformu. Podle pětikoaliční vlády jde o nezbytný krok k tomu, aby se i po roce 2035 lidé dočkali rozumné penze a státní rozpočet to unesl.
Vlastně o jeho kondici jde především. Parlamentní opozice tvrdí, že Fialova sestava seniory, kteří poctivě pracovali a celý život si platili sociální pojištění, okrádá. A SOCDEM ústy bývalého premiéra Vladimíra Špidly dokonce říká, že Jurečkův přístup je z podstaty vadný. Podle něj je průběžný systém nastavený dobře a je odolný. Tedy zaručí-li vládní reprezentace, že na penze se bude vydávat víc než současných osm procent hrubého domácího produktu (ve vyspělých zemích Evropské unie je to až dvanáct procent).
Středopravicový kabinet se ale rozhodl jít jinou cestou a navrhuje vyztužit mechanismus jednak pozdějším odchodem na zasloužený odpočinek, jednak nižším tempem zvyšování penzí. Za deset let mají v průměru vzrůst o deset tisíc korun, takže v roce 2034 dosáhnou 30 700 korun. Podstatnou změnou bude, že důchodový věk se naváže na dobu dožití a stanoví se každoročně lidem, kteří dosáhnou padesáti let. Marian Jurečka počítá s tím, že průměrná délka výplaty starobního důchodu bude 21,5 roku.
Politiky čeká úmorná debata o příštích aspektech finančního zabezpečení seniorů. V ní ovšem zatím chybí naprosto zásadní položka. Pokud většina populace bude spoléhat na příjem od státu, může se ocitnout na dlažbě, neboť těch třicet tisíc korun měsíčně bez dalších polštářů k důstojnému životu prostě nepostačí.
Buď se změní daňový systém a stát na penze bude vydávat daleko víc prostředků než dnes, nebo si lidé budou muset už během aktivního života část příjmu ukládat na spořicí účet, eventuálně ji investovat. Ti, kteří na to nemají, by si měli ušetřit aspoň na rakev, protože z eráru to na slušné žití opravdu nebude.
