Ten první je snaha o „vyrovnávání sil“. Když někdo vyhrál volby minule, vládne už moc dlouho. Tak mu hlas nedáme. To je uvažování docela velké části českých voličů. Možná i proto podzimní krajské volby vyhrála drtivě ČSSD. A víkendové eurovolby zase poměrně s přehledem ODS.

Druhý trend je složitější: na první pohled Česká republika jednoznačně směřuje k systému dvou silných politických stran. KDU­ČSL i KSČM pomalu ztrácejí voliče a vzepětí Strany zelených v posledních letech bylo zřejmě na dlouho posledním úspěšným pokusem konkurovat zavedeným partajím. Zelení časem ztratili důvěru, a navíc se rozpadli do několika nepřehledných a zbytečně navzájem si konkurujících subjektů. Ostatně to je problém i všech ostatních malých stran: nevstřebávají jiné názory než své vlastní a nejsou ochotny ustoupit. I proto nemůže vzniknout silná koalice schopná konkurovat velkým.

Je to škoda. Vždyť pohled na výsledky eurovoleb říká i toto: čtvrtina voličů dala hlas jiným než čtyřem nejsilnějším stranám. A pětadvacet procent je dost. S tím se v jistém případě dají volby i vyhrát.