Kateřina Dubská

Tato oblast slouží k ubytovávání sociálně slabých občanů a Romů, dlouhodobě se do ní a jejího bytového fondu neinvestovalo a nechala se chátrat.

Nyní město připravuje unikátní projekt, který chce kvalitu života, stav veřejných prostor a bytového fondu v této části města změnit k lepšímu. Připravují se pilotní sociální programy, které mají nejen pomoci řešit dlouhodobé sociální problémy, ale hlavně ukázat cestu dalším podobným lokalitám.

Přestože je brněnský Bronx většinou občanů, kteří v něm nebydlí, považován za oblast, kde žijí převážně Romové, poslední výzkumy v této oblasti ukázaly, že Romové zde tvoří maximálně polovinu jejích obyvatel. Znám řadu „neromských“ obyvatel této lokality, kteří velmi vítají plánované zásahy města. Proto mne zamrzel výrok starosty Brna-středu pana Šťástky v zpravodaji této městské části k plánovanému projektu: „Byť bychom tyto peníze raději použili dle našeho uvážení a jinde, jsme nuceni tento záměr respektovat.“

Čtenář nabývá dojmu, že se celý projekt vlastně děje proti vůli radnice, která tuto oblast spravuje a tím, že se musí v rámci celkové investice (v řádu stovek milionů převážně z evropských fondů) podílet několika miliony na zvelebení majetku, který má ve správě, tak poškozuje vlastní občany. Tak jak to tedy je?

Je zde opravdu všeobecný zájem Bronx povznést nad jeho dnešní úroveň, zlepšit jeho stav a prospět tak celému Brnu? Byla by schopna městská část sama o sobě podobný projekt připravit? Nejsou snad občané této lokality také občany části Brno-střed?

V posledních dvaceti letech prošly různé části Brna výraznou kvalitativní změnou, opravují se panelové domy, regenerují sídliště, rekultivují parky a budují nové veřejné prostory. Je čas zaměřit se i na čtvrť, v jejíž změnu téměř nikdo nevěřil. Zájmem vedení města Brna a odborů magistrátu, které tento projekt připravují, není prosazovat své zájmy na úkor jednotlivých městských částí. Změna Bronxu z lokality sociálního vyloučení na kvalitní místo pro život nejsou vyhozené peníze a přispěje ke zlepšení stavu centra města. Není tedy lepší spojit síly a prosazovat věc, na kterou budeme moci být jednou všichni pyšní?

Autorka je předsedkyní magistrátního výboru pro národnostní menšiny