Velká sláva je to pro brněnskou zoo. Přesto si myslím, že rozesílání tiskových zpráv a lákání návštěvníků na dvě lední medvíďata zavání klamavou reklamou. Vždyť až trochu povyrostou, budou medvíďata bloumat v hlubokém výběhu daleko od lidí. Stejně jako žirafy, které od návštěvníků odděluje vysoký plot a příkop. Ani losa si nikdo nepodrbe za ušima nebo na jeho roztomilém čumáku, co vypadá jak z plyše, neb los i sob tak maximálně zdálky mžourají a přežvykují.

Na zebru si člověk taky nesáhne, a pokud se přece jen pruhovaný tvor přiblíží, návštěvníka poprská a může i prst ukousnout! Nemluvě už o všech těch tapírech, kojotech, vlcích, liškách a dalších starousedlících, kteří v kotcích a ohradách chodí furt do kruhu. Největší, nepřekonatelný tahák pro návštěvníky, kteří trpí nezvladatelným nutkáním konečně na nějaké zvíře sáhnout a za něco ho zatahat, je veřejně přístupná ohrádka s malými černými drzými kozami. Loudí o jídlo, olizují ruce, strkají čumák do kapes, sypou ze sebe bobky, trkají a mečí. Takže žádná medvíďata, ale kozy tady fascinují návštěvníky. Např. jednoho doktora politologie musela nedávno z ohrádky asi po hodině téměř násilím odvádět jeho rozmrzelá manželka a dvě malé děti.