Až devadesátiprocentní slevy vypadají velmi lákavě. Ovšem má to několik háčků.
Ten první a asi největší je jasný: co v obchodech zůstalo, rozhodně není to nejlepší. Tohle zboží už je přebrané, je to jakási druhá kategorie. Co bylo dobré, co „letělo“, lidé vykoupili. I když letos to nemusí být taková pravda (kupní síla v době ekonomické recese výrazně klesá), najít dobré zboží ve slevách je opravdu někdy tak složité jako hledat poctivého politika.
Ať už jde o boty, oblečení nebo cokoliv jiného, je tu další problém: co je ve slevě, může být poškozené. A prodejci na to často ani neupozorní. I když jim většinou jde spíš jen o to, zbavit se starých kolekcí, aby regály mohli uvolnit nejnovějším módním kouskům. I ve slevách se dá najít dobrá věc, tím spíš, pokud nejste zrovna posedlí horkými módními novinkami.
Je to ale spíš výjimkou, a proto nákupní šílenství à la „k ničemu mi to není, ale bylo to ve slevě“ často nechápu. Je pravda, že lidé, kterým chybí peníze, nakupují ve větším právě a jen podobné věci, ale výhodné to není. Vždyť už jedna z prvních reklam v českých televizích po pádu socialismu využila vtipné a pravdivé věty „Nejsem tak bohatý, abych si mohl kupovat levné věci“.
