Zemřel Milan Kundera. Brněnský rodák, který v roce 1974 emigroval do Francie. Právě s Kunderou odešel poslední ze spisovatelské „velké trojky“ druhé poloviny 20. století, do níž patřil ještě Arnošt Lustig a Josef Škvorecký.

Kdo chtěl číst Kunderovy romány, musel moudře zvolit ten, jímž chtěl začít. U Nesmrtelnosti či Nevědění by neznalý člověk mohl mít problém s porozuměním, ale takový Žert, Valčík na rozloučenou, Nesnesitelná lehkost bytí či povídkové Směšné lásky se četly jedním dechem. Kundera při tvorbě těchto svých děl stvořil nejen skvělé příběhy, ale jejich děj i postavy dokázal rozvrhnout až s matematickou precizností.

Geniální byly také jeho divadelní hry i filmová zpracování jeho příběhů. Nejen těch českých, v nichž exceloval Josef Somr (Žert), Jan Kačer (Nikdo se nebude smát), Miloš Kopecký s Pavlem Landovským (Já, truchlivý Bůh). Ale samozřejmě i Kaufmanovy Nesnesitelné lehkosti bytí, kterou se tvůrcům podařilo prolnout ukázkami z tvorby Leoše Janáčka, jehož Kundera velice obdivoval.

Jistě, i Kundera měl své slabé chvilky. Ale komunistické skladby Poslední máj a Člověk, zahrada širá napsal spíše z mladické nerozvážnosti. Jinak byl tento „fanatik přesnosti“, jak ho někteří nazývali pro jeho lpění na pečlivém textu, spisovatelem, jichž se v naší zemi v rámci století narodí méně, než je prstů na ruce. O to větší je jeho úmrtí ztrátou, kterou si možná uvědomíme až po čase.