Ale nezajdu, protože můj kamarád se žení.Stop! Je to opravdu jenom kvůli té svatbě? Není to kvůli desítkám dalších důvodů? Že si chci užít obrazy mistrů, nápady géniů nebo díla náhody v klidu? Bez stovek lidí, s nimiž musím bojovat, abych přes jejich hlavy uviděl nějaký obraz, stroj? Sochu, archeologický nález?

Ne, nejde mi o to, že se o to nechci bít. Bil jsem se o to, abych viděl Černou Madonu v Čenstochové, Monu Lisu v Paříži i Slunečnice od van Gogha v Londýně. Ale proto, že nebyla jiná možnost. A pak jsem se stejně chlubil jinými zážitky z těchto měst.

O to, abych viděl Rubensovu Medúzu, jsem se nikdy bít nemusel. Ne kvůli tomu, že by to byl bezvýznamný obraz (podle mne je nejvýznamnější uměleckou památkou, kterou lze v Brně vidět), ne kvůli tomu, že bych měl V. I. P. přístup. A taky ne kvůli tomu, že bych se šel do galerie podívat na Brněnskou muzejní noc. Jedině kvůli věcem, které jindy neuvidím.

Brněnská muzea, galerie, kláštery a mnoho dalšího přece nejsou otevřené jen dnes v noci, ale většinu dní v roce. A proč se mačkat v galerii, když si ji lze prohlédnout úplně v klidu? Není třeba využívat, že jsou muzea zadarmo, už jen proto, že tím jim nijak nepomůžeme.