I přes možné excesy, k nimž může v ústavech někdy docházet, jsou totiž tamní podmínky pod dohledem a umožňují klientům dlouhodobě život na určité úrovni. To pro jinou skupinu handicapovaných neplatí.Na rozdíl od mentálně postižených se bezdomovci většinou nenarodili s deficitem inteligence. V určitém období se však drápkem chytla mnohých z nich duševní nemoc, převážně schizofrenie, která dokáže v sinusoidách měnit klidně i vysokoškoláka v osobu neschopnou samostatného života. Tak jako známého jednoho spolužáka.

Halucinace, oslabení vůle, prodej bytu a rozházení všech peněz, snadná manipulovatelnost okolím, nakonec odvrácení rodiny i známých. Pak už jen střídání pobytů v Černovicích v „horších fázích“ nemoci a života na lavičce v době „lepších fází“. Protože nelze ke každému postavit zdravotnického asistenta a k rozsáhlejší léčbě je nutit a vlastně je doslova provázet životem, začnou tito lidé v „lepších fázích“, kdy jsou bez dozoru, přibírat alkohol, neberou léky. Postupně tak „dobrovolně“ směřují k obrovské zadluženosti a nakonec k sebezničení. Jaká inspekce se přijede podívat na ně?