Větrem, především suchem na počátku jara bylo ohroženo zejména vzcházení, vývoj rostlin, a tím i výnos jarních obilovin (jarní ječmen a pšenice). Oproti loňsku došlo však také ke snížení výnosu ozimů (pšenice ozimá, řepka). Finanční problémy zemědělských podnikatelů navíc znamenaly omezení vstupů (hnojení, snížení úrovně ochrany rostlin), což dále redukovalo potenciální výnos.

Snižování produkčních ploch obilovin souvisí s nejistotou vývoje cen na evropských i světových trzích. Na skladech významných producentů jsou nadále přebytky z minulé výnosné sezony. Globálnost obchodu s obilovinami proto ani neumožňuje odpovědně předvídat vývoj cen produkce po žních. Stejně tak není možné usuzovat na vývoj cen zemědělských produktů, tak je škála možných vlivů ještě složitější.

Přetrvávající vlhké počasí může dále nepříznivě ovlivnit realizaci sklizně obilovin poklesem jejich jakosti, klesá především šance produkovat potravinářskou kvalitu. Rozvojem houbových chorob roste nebezpečí kontaminace sklizňových produktů mykotoxiny.

Naproti tomu zpracovatelské a skladovací kapacity pro ozimou řepku, především na produkci biopaliva, skýtají dobrou záruku odbytu a příznivé výkupní ceny. Řepka ozimá proto patří mezi plodiny, jejichž produkce skýtá největší jistotu a její plochy postupně rostou až k hranici ekologické a fytosanitární únosnosti.

V souvislosti s kolísáním počasí a především s častými extrémními jevy, jako jsou přívalové srážky v prudkých bouřích po obdobích s vysokými teplotami, se přirozeně objevuje i otázka, zda i tyto vlivy nesnižují významně letošní úrodu. Je však třeba si uvědomit, že jde o místně omezené ztráty a v celkové sklizňové bilanci nehrají významnou roli.

Četnost těchto jevů však otevírá znovu diskuzi, do jaké míry současná struktura rostlinné produkce, a tím i systém hospodaření v krajině může následky těchto jevů stupňovat. Z tohoto pohledu je tendence zvýšit význam krajinotvorných opatření a péče o kvalitu půdní organické hmoty v dotačních kritériích logická a potřebná.

Významnou roli musí sehrát koordinační poslání Evropské unie a postupující reforma společné zemědělské politiky, která by mohla významně přispět k odstraňování následků ekonomické krize v rámci sektoru.
Na regionální úrovni je nezbytné využít poznatků a zkušeností institucí, které v oblasti působí.

JAROSLAV STAŇA. Autor je ředitelem Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského v Brně