Převratná, epochální, nevídaná. Taková je technologie s označením CRISPR, která stále silněji prosakuje do reality lidského působení na planetě.
Jde o mechanismus, pomocí nějž jednou budeme schopní nadesignovat si vlastní dítě. Jeho barvu očí, výšku, metabolismus. A to za několik desítek let. Blbost, ucedila právě řada z vás. Jenže kdo si v osmdesátkách dovedl představit, že za třicet let naše životy ovládne všeobjímající neviditelná síť, na níž jsou veškeré finance světa, všechna tajemství i vědomosti lidstva? A stalo se.
CRISPR přináší řadu příležitostí. Už nyní s ním svedeme odstranit několik genetických poruch a v blízké budoucnosti všechny. Nabízí nám nástroje, jak se nadobro zbavit rakoviny, vymýtit hlad, vyčistit životní prostředí, značně zpomalit nebo dokonce zastavit stárnutí.
Jenže v sázce je hodně a rizika nejsou o nic menší: CRISPRem upravení vojáci, úzká kasta geneticky vylepšených nadlidí, generace postižené špatnou manipulací s DNA. Jen zrnko příkladů.
Kdyby tímto způsobem přemýšleli naši předkové, neexistují yperitem popálené děti, nenastane Černobyl a Američané neshodí dvě atomovky na Japonsko. Zároveň byste si ale nečetli tento text, já do klávesnice nedatlovat písmenka a všichni bychom s oštěpem a listem fíkusu přes genitálie běhali po lese, sbírali borůvky, kořínky, jedli veverky nebo kyji vybíjeli tuleně.
Pokrok bolí, pokrok děsí a mnohdy je to to jediné, co dělá. Ale je také nezbytný. A nevyhnutelný. Proto mějme z CRISPRu strach, mějme i naději. Ale hlavně mějme zájem. Jinak se nejhorší obavy nepozorovaně naplní.
