ROBERT WAGNER

Stupeň znalostí o poměru prospěchu k riziku z krevní transfuze se v poslední době výrazně upřesnil, takže dnes víme, že asi dvě třetiny transfuzí byly dříve podávány zbytečně a naopak míra rizika přenosu některé vážné infekce je nyní zcela zanedbatelná (jedna ku jednomu milionu transfuzí).

Každý lékař dnes podá minimálně o šedesát procent méně krevních transfuzí než dříve. Proč se jich tedy stále nedostává? Vysvětlení si můžeme ozřejmit na spotřebě transfuze v kardiochirurgii – oboru, který je znám tradičně velkou spotřebou krevních přípravků. Zatímco v šedesátých letech byla průměrná spotřeba dvacet jednotek transfuzí na jednu operaci, v sedmdesátých letech to již bylo deset jednotek a v osmdesátých letech přibližně pět jednotek. V té době se provádělo v brněnské kardiochirurgii maximálně tři sta operací za rok.

V devadesátých letech to byly přibližně tři jednotky a v posledním desetiletí ještě o polovinu méně. Dnes se ale operuje pětkrát více pacientů (zhruba patnáct set za rok). V důsledku jinak žádoucího nárůstu srdečních operací spotřeba transfuzí vůbec nepoklesla, i když ji ordinujeme pro daného pacienta méně často.

Strmý nárůst lékařských výkonů nastal i v jiných oborech. To zajisté platí v porodnictví (v případech rizikového těhotenství), traumatologii (různé vážné dopravní nehody se zraněním), v hematoonkologii (transplantace kostní dřeně), ale také u velkých operací ortopedických a cévních.

Takže ač podáme pacientům o šedesát procent méně transfuzí, v důsledku zvyšování objemu lékařské péče se branže nůžek (potřeba transfuze a její dostupnost) paradoxně dále rozvírají. Přeji všem lidem, kteří budou někdy transfuzi opravdu potřebovat, aby ji dostali.

Autor pracuje v Centru kardiovaskulární a transplantační chirurgie Brno