Věřím ovšem, že tento nápad, který je podporován hejtmanem Mgr. Michalem Haškem, bude mít patřičnou odezvu mezi našimi důchodci. Vycházím z vlastních poznatků, které jsem získal jako předseda Svazu důchodců České republiky při setkání se svými členy na území celé naší republiky.

Dosud u nás totiž neexistuje žádný podobný doklad v tomto směru, kterým by se mohl důchodce oficiálně prokázat v případech, kdy je k tomu vyzván. Že tyto situace přitom nastávají dost často v praktickém životě u nás doma i v cizině, je nám všem velmi dobře známo.

Co se týká kladů a záporů Senior pasů pro starší lidi, myslím, že na danou otázku je zatím velmi brzy. Jak já znám naše členy a jejich přenos informací mezi sebou, tak v případě, že zkušenosti s průkazy nabudou vyloženě kladné, rozšíří se mezi ně Senior pasy „rychlostí blesku“.

Rada seniorů České republiky na svém 1. sjezdu přijala usnesení, ve kterém podporuje vznik takového dokladu. Minulý týden jsem se dozvěděl při jednáních se zástupci Jednoty důchodců na Slovensku o tom, že vznikem podobného dokumentu se začínají zabývat na svých jednáních dokonce europoslanci v Bruselu.

Ovšem co se týká celkové situace, postavení důchodců v současné době je velmi těžké. Musím připomenout, že k 1. lednu 2010 nebyla provedena valorizace důchodů, ale ceny léků, vody, elektřiny, uhlí, jízdného a nájemného se neustále zvedají. Také v nadcházejícím roce 2011 nás nečekají vůbec žádné „růžové“ vyhlídky.

Nepřátelskou atmosféru proti důchodcům v naší společnosti vyvolávají především bohužel naše média. K šíření mezigenerační nenávisti bývají bohužel zneužívány i moderní technologie – internet a facebook. Velké pozdvižení vyvolal také předvolební šot Přemluv bábu v podání mladé herecké dvojice Mádl – Issová.

Nestačí ale jen kritizovat, jak se máme špatně, případně jen spoléhat na drobná vylepšení, jako jsou např. právě Senior pasy. Zásadní změny bych čekal odjinud. Česká vláda by měla podle mého názoru začít naplňovat svůj dokument „Kvalita života ve stáří“ z roku 2008. Jde o národní program přípravy na stárnutí.

Stejné téma by měl náš vládní kabinet poslat také do Evropské unie na příští období nového rozpočtu jako svoji programovou prioritu.
Dokud tak neučiní, nemůžeme se bohužel dočkat žádných „eurofinancí“ na vlastní činnost, volnočasové aktivity a celoživotní vzdělávání důchodců. Přitom nechceme žádnou utopii. Potřebný vzor, jak vylepšit postavení důchodců, se dá najít u vlád Německa, Rakouska či Švédska.

OLDŘICH POSPÍŠIL