Mnoho lidí (především jejich fanoušků) se ptá, proč to udělali. Vždyť ještě mohli běhat, plavat, kopat, házet či blafovat několik roků a spoustu lidí (týmů) bez větších problémů porážet.

Ti sportovci však vědí, proč odcházejí. Oni nechtějí prohrávat, chtějí odejít jako vítězové. Nebo přinejmenším ztrácejí motivaci dál bojovat s těmi stejnými výzvami pořád dokola.

Dá se říct, že stejně jako sportovci jsou na tom i umělci a vlastně spousta dalších. Včetně těch, kdo se dali na politiku. Těch, kteří zůstávají déle, než je dobré, je však přece jenom víc.

Mezi tuto skupinu patří i brněnský občanský demokrat Milan Venclík. Kopal, běhal, házel, plaval politikou a blafoval i ve chvíli, kdy už bylo jasné, že odejít musí. A přitom svůj Wimbledon (to mohou být třeba krajské volby 2004) ani Tour de France (rozuměj například volby v roce 2008) nikdy nevyhrál.