Nedaleko od ospalého náměstí se potichu rozpadá zámek kdysi přeměněný v hospodářské stavení, jakoby vystřižený z příběhu Černých baronů.Že se v něm nachází jakási série obrazů Moravská epopej, možná dlouho věděli tak akorát zasvěcení fajnšmekři. Oprýskané zdi zvenčí nijak neupozorňovaly na přítomnost nějakého uměleckého skvostu. Teprve snaha hlavního města – právní a úřední stránku věci teď nerozebírejme – přestěhovat obrazy do vlastních prostor vedla k ojedinělé politické mobilizaci.

Neexistuje za dvacet let v české historii tolik případů, kdy by se na maloměstě kvůli uměleckému dílu zaktivizovalo tak široké spektrum veřejnosti. Jistě, někteří politici si na tom stačili přihřát svou polívčičku, i tu dávno vystydlou, moravsky nacionalistickou.
Ale vem to čert… Je potřeba říct: vítr doby teď fouká do plachet tomu, co je silné, dravé, bezohledné. Praha jako magnet k sobě stahuje většinu výhod. Proti tomu je potřeba postavit decentralizaci, rozvoj zaostalejších regionů a obcí. Epopej tudíž patří do Krumlova, bude tam prospěšná víc jak v Praze.