Jedním z těch satanských muk měla být právě neschopnost vybrat si v časovém presu z přetékajících regálů přesně to pravé, co by se hodilo pod vánoční stromek, a trefit se do vkusu, nešlápnout nikomu mockrát na nohu a nenechat se přejet tramvají.

Bývaly ovšem i opačné Vánoce. Jedno hračkářství, strakatá drogerie i krychloidní obchodňák na maloměstě toho zas tak moc nenabízely, všechno bylo ušomtané, v regálech to samé co loni a předloni. Reklamu zastupovalo v televizi maximálně vajíčko, které po výzvě k zakoupení nějakého zboží zaštěrchalo a někam odběhlo, nebo uměřený hlas propagující zahradní sekačku.

Kalendář měl na sobě letopočty jako 1984 apod. Ale ten stresík a pobíhání od regálu k regálu, pokud paměť neklame, provázely i tyhle dávné, na zboží skoupější Vánoce. Takže reklamní běsnění a nadbytek sortimentu se asi na zoufalém těkání mezi pulty pár dní před Vánoci tolik nepodílí. Spíš asi nemožnost lépe si zorganizovat čas. A stejně tak na Vánocích pořád zůstává nejzajímavější jedna neměnící se scenérie: střechy a ulice zachumlané do sněhových peřin a do tmy zářící okno, za kterým je stůl, vedle něj praská v kamnech, blízko přede kočka a lidi tam mají k sobě blízko.