Jak vidí případy týraných dětí

VĚRA JELÍNKOVÁ

Ročně u nás na následky týrání a špatné péče umírá nejméně padesát dětí, nejčastěji kojeneckého a batolecího věku.Častou formou týrání je surové bití rukama, pěstí, opaskem, prutem, gumovou hadicí, kopání, mlácení hlavou o zeď, trhání vlasů, pálení cigaretou, popálení o rozpálená kamna či jiný spotřebič, opaření, svazování, topení, dušení, prudké třesení s malým dítětem, házení s ním do postýlky či po místnosti a odpírání stravy, zanedbání hygieny dítěte s následkem těžkých opruzenin. V praxi se nejčastěji vyskytuje týrání fyzické, spojené prakticky vždy s týráním psychickým, přinejmenším ve smyslu obav z dalšího týrání. Ve zvýšené míře jsou týráním ohroženy děti zdravotně či mentálně postižené a děti neklidné nebo plačtivé, protože své rodiče víc zatěžují.

Jsou případy, nad kterými zůstává rozum stát. Případ manželů Rosnerových je pro mne také záhadou. Shodou okolností jsem se s paní Rosnerovou setkala na soustředění postižených dětí letos v posledním srpnovém týdnu v Březejci. Byla tam s jednou ze svých už dospělých dcer, společně pečovaly o další postižené děti. Působila na mne velmi slušným dojmem, jako trpělivá osoba. Dlužno říci, že trpělivostí a důsledností je třeba se obrnit i při výchově zcela zdravého dítěte. O tom, že výchova dítěte postiženého je ještě problematičtější, jistě nikdo nepochybuje. Nechápu, jak Rosnerovi mohli zvládnout péči o tolik dětí. Nyní jich měli devět, z toho několik postižených. Klobouk dolů před takovými pěstouny.

Neměli by ale právě pěstouni vědět, kolik svěřenců zvládnou? Paní Rosnerová přiznala, že jí ujely nervy. Mně by při tomto počtu dětí ujížděly nervy několikrát denně. Proč Rosnerovi nedokázali odhadnout své síly? Nebo je všechno jinak, jak se mně snažila sdělit jedna z psycholožek, aniž byla ochotná prozradit víc a ze všeho obvinila média? Netuším. O tak jednoznačný případ jako v kuřimské kauze se rozhodně nejedná.

Někdy si děti dokonce na rodiče stěžují a vymýšlí si, protože jim vadí přísnost, zákaz nějaké činnosti, chtějí je naštvat, pomstít se za něco. Slovo proti slovu. Komu tedy věřit? Rodičům? Dětem? Děti si často protiřečí s rodiči i samy mezi sebou. Je to složité. Věřme, že soud posoudí všechna fakta opravdu svědomitě a zodpovědně. Podle svědectví Rosnerovi snad týrali děti i v době, kdy dostali vyznamenání od prezidenta republiky. A co OSPOD (Orgán sociální a právní péče o děti)? Plnil svoji roli? Proč vlastně svěřil tolik dětí do péče jedněch manželů? Plnil pak kontrolní funkci, věděli pracovníci OSPOD, co se v rodině děje? Samé otázky, otázky. Komu je všechno jasné, má o starost méně. My ostatní si však klademe otázky.

Autorka je lékařka