Na rovinách jižní Moravy to celkem zachraňují zámky, s hrady je to slabší, ovšem jakmile se přiblížíme k Drahanské nebo Českomoravské vrchovině apod., skóre se zlepší. Sem tam hrady, ale častěji zříceniny tu shlížejí do údolí z pahorků. Některé bohužel už jen v podobě nízkých sesutých zdí a hliněných valů, neb když se zemanstvo a knížectvo ze studených zdí odebralo bydlet do pohodlnějších zámeckých komnat, kamení si rozebralo na své chalupy poddanstvo. Nicméně turisty přitahují hlavně všechna ta zrcadla, lustry, obrazy, nábytek, brnění a další opečovávaná zámecká krása. V poslední době ale trochu míň, krize hryže i zde, a tak se šetří…

Interesantní je tato věc: Skoro dvacet let se tu vedle sebe vypínají hrady a zámky všech těch možných šlechtických rodů a pak památky dál patřící státu, který je sebral té části šlechty, jenž za války leštila německé holínky. Nestálo by za to po těch letech i za dnešní krize odborněji porovnat a vyhodnotit, kdo kterou památku přivedl k většímu rozkvětu a osvědčil se jako lepší vlastník – státní úředník, nebo pan kníže?