HANA ZUCHNICKÁ

Nezanedbatelným způsobem, jak se pohybovat po městě, je pěší chůze. Ta je však pro mnoho z nás nepříjemná, protože se i v centru musíme proplétat mezi tramvajemi, auty nebo taxíky. Stále si však musíme uvědomit, že i v tak aglomerovaném území, jako je Brno, nežijeme sami. Živočichové jsou nedílnou součástí městského prostředí a pro svůj život potřebují zeleň.

V dnešní době, kdy je primární kostrou měst doprava, je nezbytné zohlednit potřeby nejen motoristů, ale i lidí a zvířat s volným pohybem.

Brněnské parky tvoří různě velké celky, kterým chybí sjednocující linka. Nit, která by vedla z jednoho parku do druhého. Tou jsou, dle mého názoru, stromořadí. Každý park by měl jako živé biocentrum poskytovat mimo jiné útočiště unaveným lidem po práci, dětem ke hraní, seniorům k procházkám nebo mládeži k setkávání. Odtud by měla vést cesta k dalšímu parku a přirozeným způsobem navést správným směrem. To mi v dnešním Brně chybí.

Plochy zeleně jsou nestejnoměrně propojeny mezi sebou a návštěvníkovi často nezbude nic jiného než nasednout do dopravního prostředku a jet někam jinam. Myslím si, že je prostor vytvořit procházkovou trasu celým Brnem, která by byla jak pro pěší a cyklisty, tak i městskou faunu dobrým pojítkem.

Parkové plochy jsou ve většině případů dobře udržované. V centru je zářným příkladem park Špilberk, který žije ve dne i v noci a je nepomíjející součástí tváře Brna. Pěšky bychom se mohli vydat dál do Denisových sadů. Dříve byly součástí jednotného parku Františkov, který se rozdělil při výstavbě Husovy ulice na dvě části – Denisovy sady a park Studánka. Na tu jako by každý zapomněl. Je zanedbaný a bez života. Naproti tomu Denisovy sady večer ožívají pod vedením tanečních mistrů a během dne si tam lidé zajdou na vyhlídku.

V posledních letech se konečně rozvinul trend zapojování občanů do věcí veřejných. Myslím, že brněnští úředníci nakročili správným směrem a komunikace s veřejností se jim v budoucích letech určitě vyplatí. Vždyť všechny parky a veřejná prostranství jsou přece určeny především lidem.

Autorka je členkou Ekologického institutu Veronica