Lidé se spontánně setkávali, zapalovali svíce, kondolenční knihy se všude plní stovkami vzkazů denně. A v době předvánoční, s ohledem na státní smutek, se také mění programy různých akcí.

Všechno toto má své opodstatnění a je bez diskuze, že pořádat vánoční ohňostroj v den pohřbu prvního českého prezidenta je nepatřičné.

Jenže některá opatření už jsou přehnaná. Například na vánočních trzích na brněnském náměstí Svobody ruší po všechny dny státního smutku mimo jiné i naplánovaná vystoupení dětí ze základních a mateřských škol. I když odhlédnu od zklamání dětí, které se na vystoupení dlouho a pečlivě připravovaly, je představa, že by zpěv koled mohl narušit truchlení za Václava Havla, absurdní.

S výjimkou povinnosti uzavřít herny není nikde stanovené, co se při státním smutku smí, a co už ne. Lidé totiž nejsou hloupí a dokáží snad vycítit, které věci jsou vhodné. Navíc ani smrt pro většinu národa a část světa tak významné osobnosti nemůže zastavit veškerý život.