Většinou totiž uvádějí právě průměry – průměrné výdaje domácností, průměrné mzdy. Jenže průměr je z hlediska srovnávání jedna z těch horší statistických kategorií. Výrazně totiž zkresluje realitu. Vzorec pro výpočet totiž shrne na jednu hromadu všechny údaje všech sledovaných firem.
V případě mezd to znamená všechny výplatní pásky od vrátných po ředitele. Čísla, která jednotliví zaměstnanci nacházejí na výplatních páskách, se ale často výrazně liší. Průměrná hodnota pak uspokojí jen malé procento lidí. Ti, co berou víc, mají pak pocit, že ostatní si neoprávněně stěžují. Ti, kteří mají míň, zase zveličují platy těch „nahoře“. Mnohem lepší je zveřejňovat údaje, které nám ukážou, kolik procent lidí bere například mzdu nižší než deset tisíc korun a kolik vyšší než čtyřicet tisíc korun.
Lidé by pak měli přesnější představu o tom, na jaké sociální úrovni se nacházejí.
Důležitý, ale často opomíjený rozdíl je mezi tím, co člověku ukáže výplatní páska a kolik skutečně stojí žití. Zboží a služby se totiž téměř neustále nepatrně zdražují. Takže i když mzdy v průměru rostou, člověk si za víc peněz víc věcí nepořídí. A vzhledem k různým reformám a pokračující krizi to nebude lepší.
