Například údaje o průměrné mzdě jsou u lidí velmi populární. Alespoň tak jde soudit podle reakcí ve chvíli, kdy se objeví zprávy, jak nám zas ty výplaty vyrostly. Většinou se totiž ozývá smích. Pokud ale nevychází z kanceláře velkého šéfa, je většinou nevěřícný.
Právě na průměrné mzdě je totiž krásně vidět zákeřnost některých statistických údajů. Průměr je prostě průměr. Když má jeden člověk deset jablek a druhý dvě, vychází v průměru na každého šest. A stejné to je s převedením cifer na výplatních páskách do tabulek statistiků.
Průměrná mzda je tak pro většinu lidí spíše v oblasti snů. Ti, co na ni nedosáhnou, přemýšlejí většinou o tom, kdo že to pobírá těch jejich pár tisíc, které jim do průměru chybí, a jak si je ti, co je mají, v podstatě nezaslouží. A sní možná o tom, co by s těmi penězi dělali, kdyby je měli.
A pak je tu ještě jedna malá drobnost. Rozdíl mezi nominální a reálnou mzdou. Statistici mají přesně spočítanou tu první. Je to suma, kterou lidé (ne tu průměrnou) dostanou na účet. Jenže když se dá tohle číslo dohromady s tím, kolik co stojí, objeví se ta reálná mzda. Takže statistika rozhodně nudná není. Včera určitě zvedla adrenalin spoustě lidí.
