Vezměme namátkou honbu za kuponovými knížkami a privatizační mánii, v níž drobní vlastníci nakonec většinou utřeli ústa, naivní okouzlení elektrickými přímotopy v rodinných domcích či – z poslední doby – ne zrovna dobře nastavený systém jinak jistě ekologicky šetrné výroby elektrické energie ze solárních panelů nebo produkce paliv z řepky olejky.

Zavádění datových schránek v úřadech a firmách provázel menší věhlas. Zdá se, že výhody jako rychlost, pohotovost, ekologická šetrnost, úspora materiálu i času převažují. Časem se ovšem ukázalo, že nová technologie vyžaduje po personálu vyšší počítačovou gramotnost, může být zranitelná, v některých případech se ukazuje jako nadbytečná, protože někteří úředníci musí mít svoje dokumenty k dispozici ještě na papíře atd.

Další instituce a úřady datové schránky prakticky nevyužijí. Proto zaráží, že v Česku má půl milionu firem a úřadů nařízeno povinně tuto datovou schránku mít. Bez prověření v praxi, bez vyhodnocení kladů a záporů této komunikace. Podezíravější skeptik by se skoro zeptal – kruci, nemohlo být to shora povinně nařízené užívání datových schránek třeba i šikovně přiklepnutou zakázkou?