Snad by stálo za to jen připomenout pár věcí o tom „komunistickém zdravotnictví“:Ano, s léky se plýtvalo, moderní vybavení chybělo, personál byl někdy liknavý, doktorům, od nichž se žádal nějaký mimořádný zákrok, se mělo něco donést. Často stačila flaška. Někteří brali, jiní ne. Pokud ale lidem tehdy vadilo něco víc než uvedené levárny, byla to nerovnost.

Příbuzní a kamarádi „rudé šlechty“ sehnali většinou po telefonu lepší péči než řadoví občané (ale i řadoví členové strany), o nejvyšší prominenty a jejich přátele pečovalo Státní sanatorium SANOPZ v pražské nemocnici na Homolce. Režim toto protekcionářství kamufloval, sám dobře věděl, že stojí v rozporu s hesly, která hlásá. SANOPZ zanikl v euforii polistopadových hesel o rovnosti všech občanů.

Ovšem nerovnost, vyhozená v listopadu 89 dveřmi, se vrátila oknem v jiné podobě. Na rozdíl od „rudé šlechty“ mnohé dnešní špičky považují „nadstandard“ za normální, naprosto legální věc, nic nemaskují, otevřeně se k ní hlásí. Ne průkazka či telefonát tajemníka, ale schopnost připlatit si má dopomoct k lepšímu zdraví. Tak proč se Julínek diví, že to na něm řadě voličů vadí?

Rozhovor s Tomášem Julínkem čtěte ZDE