(Podobné vzpomínky se vážou i na jinak malebný Český Krumlov, kde úder hlavou do snížených stropů v zámecké věži taky dokáže osladit vydařené léto).Pro památkáře však představuje jakákoliv odhalená vrstva minulosti ráj. Více méně každé návrší přitahovalo během věků pozornost tehdejších obyvatel, takže postupně na nich vyrůstala nejdřív keltská, pak slovanská hradiště, jejichž výlučně dřevěné ohrady z naostřených kůlů sice sebral čas, zanechal však alespoň obrysy příkopů a hliněných valů, které lze dodnes vidět z letadla. Středověk nahradil chatrný dřevěný materiál strohým kamenným opevněním tvrzí a hradů.

Ve století šestnáctém a sedmnáctém se z chladných a stísněných věží a paláců stávaly buď zámky, ztrácející vojenskou funkci, anebo pevnosti typu Špilberku s rozlehlejšími cihlovými valy, uzpůsobené už pro používání děl a lehčích palných zbraní. Každá historická epocha tu má tedy svoji vrstvu (pro laika jen změť cihel, hlíny, střepů a kamení), nad kterou se zablýsknou oči každého archeologa.
Doufejme jen, že renovace hradeb Špilberku proběhne tak, aby se z jejich případného dalšího sesuvu radovali archeologové nejdřív za pár staletí.