Ve středu Brňané slavili Mezinárodní den žen. Na náměstí Svobody se k této příležitosti konala demonstrace proti špatnému platovému ohodnocení zaměstnankyň v sociálních službách. Takový způsob „oslav“ svátku MDŽ dává naprostý smysl, stejně jako jeho využití k uctění památky boje za volební právo a jiných výdobytků. Když však za mnou partner 8. března přijde s kytkou v ruce, připadá mi to přinejmenším podivné. Za svoje pohlaví necítím zásluhy a nerozumím tomu, proč by mě měl někdo něco dávat nebo něco přát jenom proto, že jsem žena. Já za volební právo hladovku nedržela.

V Brně asi padesát aktivistů oslavovalo Mezinárodní den žen protestně.
VIDEO: V Brně oslavili MDŽ protestem. Lidé kritizovali podmínky pro pečovatelky

Vždy, když mě ten den některý z mužů popřeje „všechno nejlepší“, vnímám to tak, jako by být ženou mělo být naopak něco zvláštního. Vždyť pokud je někomu věnována speciální pozornost, musí být přece nějak zvláštní, no ne? Pokud se budeme na ženy dívat jako na něco zvláštního, ať už v negativní nebo pozitivním slova smyslu, parafrázuji známý výrok o budování kapitalismu – takhle tu rovnost nevybudujeme! Ani pozitivní diskriminace totiž neprospívá. Ostatně, to mě napadne vždy, když čtu titulek o tom, že xy je první ženou v nějaké funkci. Starostka je žena! Prezidentka je žena! Předsedkyně Evropské komise je žena! Promiňte, ale to je titulek, jak kdyby včele výkonného orgánu Evropské unie stanul mimozemšťan a nikoli žena. Na 21. století trochu nedůstojné. Nejsme už dál? Nebo nechceme být? Proč píšeme o někom ve vedoucí funkci jenom proto, že je žena? Proč přejeme někomu jenom proto, že je žena? Chceme-li, aby pohlaví skutečně přestalo hrát roli, měli bychom jej přestat neustále zdůrazňovat.