Teprve po tomto víkendu získala zcela jiný rozměr. „To bylo ještě za komunistů,“ průpovídka známá z vyprávění starších generací. Až nyní ji ale mohou lidé užívat bez patosu z přetrvávání levicové strany ve vládě. Víc, jak třicet let od pádu totalitního režimu, až teď, kdy ji voliči poslali sami do ústraní.

Výsledky víkendových voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu zamíchaly politikou i náladou lidí. Na jižní Moravě, v celé republice. Dali jasně najevo, že chtějí změnu a představitele státu, kvůli nimž se nebudou muset ve světě červenat. S vědomím, že na lídry z vítězných koalic čeká nelehký úkol. Ať už se jedná o ekonomiku státu, který se topí v dluzích, důchodovou i vzdělávací reformu, bytovou výstavbu či snahu nenechat padnout do úplné bídy samoživitele a sociálně slabé. S vědomím, že všechno nebude hned a že jim do toho budou zhrzení soupeři házet vidle, možná i srp a kladivo.

Petr Fiala.
Dobojováno na jižní Moravě: Spolu s Fialou vítězí, komunisté i ČSSD jsou mimo

Kredit, který měli mnozí politici vždy na začátku každé nové vlády, ale časem zapomněli. Na to, že by svou moc neměli zneužívat pro vlastní hrabivost, že nejsou neomylní a dát na odborníky se vyplácí. A že tam někde v ulicích žijí lidé s rozdílnými problémy a názory, se kterými by měli mluvit.

Snahy o různé systémové napravování státu totiž už dřívější vlády zkusily. Leckdy možná dobrý úmysl, ale lidem autoři málokdy vysvětlili, případně jen stroze oznámili. Problém byl na světě a posloužil jako trumf jiným, moci chtivým řečníkům.

Přejme si, aby tentokrát vítězové voleb s lidmi mluvili víc. Jasně a bez povýšení. Abychom měli potřebu demonstrovat jen za zásadní věci. Třeba kvetoucí louky pro motýly či kyprou hlínu pro krtky. A dětem vyprávěli zážitky s pravdivým dovětkem „to bylo ještě za komunistů“.