I když nám to ojediněle připomene originální češtinu propagandistů Rádia Peking nebo stanici Volá Tirana před pětadvaceti lety, těmto cizincům se čeština, ve světě naprosto exotický a menšinový jazyk, líbí a za rok prý přijedou zas.Pronikají ovšem do tajů řeči v zemi, do jejíž mluvy se čím dál víc zavrtává řeč jiná.
Jestliže před pětadvaceti lety riskoval majitel trička s anglickým nápisem ve škole menší potíže, dnes naopak češtinu rozleptávají „provideři“, „manažeři“, „pointy“, ajťáci“, už se nevysvětluje a nedělá, ale „vykomunikuje“ a „realizuje“. Místo životopisu máme „sívíčko“, počítač je „komp“ nebo „noutbuk“, řada lidí píše u všech názvů velká písmena stejně jako v angličtině. Šíří se mutace s názvem „čengliš“. Například se vyslovuje „student agency“, nikoliv anglicky „stjúdnt ejdžnsy“. Naštěstí je pořád ještě pravděpodobnější, že něco či někoho „pošleme do…“, než že ho „vyfakujeme“, ale i to se možná časem zlomí.
Pokud budeme v tom poameričťování i nadále tak horliví, jednou nás budou muset k češtině znovu přivádět např. ti Indové, co dokážou tou dobou už perfektně přeříkat „tři sta třiatřicet stříbrných…“
