V politické hantýrce to nazývají optimalizací, studenti a učitelé pro to mají jméno rušení. Řada škol proti tomu bojuje peticemi i protestními pochody. Krajští radní na projevy nevole zareagovali dost neočekávaně. Počet škol, kterých se změny dotknou, zvedli ze čtyřiadvaceti na dvaatřicet.

Při protestech a peticích představitelé kraje často mluvili o tom, že nejde o slučování, ale sestěhování. V seznamu dotčených organizací je ale jasně napsáno, že slučovat se bude, kdo bude nástupnickou organizací a nově vzniklé školy už mají i přidělená jména. Myslím, že se od škol dá čekat další série protestních akcí. Mají ještě naději na úspěch. Změny totiž musí schválit krajské zastupitelstvo příští týden.

Živit prázdná místa na příliš mnoha školách je samozřejmě neekonomické. Kraj jako zřizovatel středních škol má jistě nezadatelné právo na změny. Jenže tady jde o přístup. Změny ohlašované bez předjednání na školách. Nesplněné sliby politiků, že osobně dotčené instituce navštíví. Zastaralé informace o slučovaných školách. Nic z toho nevyvolává důvěru o odpovědném rozhodování kraje. Síle protestů se pak není co divit.

Navýšení počtu rušených škol jen umocňuje dojem, že kraj se v předcházejících měsících nepoučil o tom, jak argumentovat a vyjednávat.