MARTIN HOLÍK

Zákon o veřejných zakázkách by měl těmto rizikům zabránit, nebo je alespoň zmírnit. Zadavatelé mohou dodržet všechny postupy, které jim zákon ukládá, a přesto jednat protiprávně.

Zákon o veřejných zakázkách totiž stanoví povinnost dodržovat zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace. Nedodrží-li některou z těchto zásad, jedná zadavatel v rozporu se zákonem.

Poměrně častým jevem, se kterým se setkáváme, je právě porušování zmíněných zásad. Zadavatelé například nastavují kvalifikační předpoklady a hodnoticí kritéria takovým způsobem, že veřejnou zakázku je fakticky schopen realizovat jediný dodavatel. Požadovaná kvalifikace je mnohdy nastavená zbytečně přísně a vylučuje konkurenci. Hodnoticí kritéria bývají velmi vágní a připouštějí libovůli při hodnocení nabídek. Opakovaně se lze setkat s takovým nastavením kritérií, kdy cenové aspekty mají menší než padesátiprocentní váhu. Za takových okolností může komise vybírat prakticky dle libovůle.

Jako problematické se mnohdy jeví rovněž nastavení lhůt pro podávání nabídek. V případě veřejné zakázky na stavbu dálnice v úseku Lovosice–Řehlovice stanovil zadavatel lhůtu pro podání nabídek pouhých pětačtyřicet dní. Přitom se jednalo o zakázku s předpokládanou hodnotou deset miliard korun, a tudíž bylo namístě počítat se zájmem ze zahraničí. U zakázky s tak složitým předmětem plnění neměli potencionální uchazeči ze zahraničí ani šanci seznámit se podrobně se zadávací dokumentací.

Nad zadáváním veřejných zakázek vykonává dohled Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Ten kromě jiného rozhoduje o tom, zda zadavatel postupoval podle zákona a ukládá pokuty. Na úřad se může obrátit každý, kdo má podezření, že při zadávání konkrétní veřejné zakázky byl porušen zákon. V případě, že navrhovatel sám nebyl účastníkem zadávacího řízení, nebude mít po podání takového podnětu žádná procesní práva. Nebude totiž účastníkem přezkumného řízení. Podnět však může podat kdokoliv a požádat, aby byl informován o tom, jak s ním bylo naloženo.

Ze zkušeností, které máme s podáváním podnětů na úřad, však nevyplývá přílišná snaha přezkoumávat úkony zadavatelů. Tak tomu bylo i v případě výše popsané zakázky na stavbu dálnice. Stávající zákon o veřejných zakázkách lze hodnotit jako vyhovující. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže by však měl v širší míře uplatňovat restriktivní opatření vůči zadavatelům, kteří postupují netransparentně a diskriminačně.

Autor pracuje ve společnosti Transparency International