Ta za I. republiky nasbírala dost medailí a diplomů na běžeckých tratích i skokanských můstcích a z Nového Města vytvořila jakousi lyžařskou velmoc. Dnešní časy krásně ilustroval fakt, že deska musela být z pryskyřice, protože bronzovou by brzy někdo šlohl, a projev tu přednášela paní, která nemohla za třicet let chybět na žádném místním pódiu, ať s hvězdou, či křížem. Ale úsměvné detaily nezastínily to nejdůležitější z odkazu dynastie Německých.
A sice že v ne zrovna přívětivých 20. a 30. letech, v regionu, kde byl dostatek jen kamení, stromů a mlhy, a v podmínkách početné rodiny se podařilo lidem vyniknout ve světovém měřítku. Vlastní dřinou a nápaditostí, ne skrze anabolika nebo síť vzájemně výhodných známostí. Lyžování tehdy bylo jakýmsi lidovým sportem šířeným „zdola“. Teprve postupně se z něj stávala záležitost prestižní.
Dneska terén na Novoměstsku dál zůstává atraktivní pro místní i pro Brňáky, ovšem lyžařská „elita“ znamená už něco jiného. Záleží jí na špičkovém vybavení, jezdí se povyrazit spíš do Alp než do stopy na Nové Město. Dříči typu Německých by asi dnešním opáleným seladonům z rakouských sjezdovek nerozuměli.
