Přesto dlouho vládla (vlastně až po Romana Onderku z ČSSD byli všichni brněnští primátoři od poloviny devadesátých let z občanské demokratické strany).

A díky tomu nemusela nikdy příliš výrazně léčit své vlastní nemoci. A když se někdo pokusil mít trochu jiný názor, jádro zdejší „odéesky jej vyhnalo pryč (rozuměj nabídlo místo na kandidátce hodně daleko. Buď do Senátu, nebo ještě lépe do Štrasburku či Bruselu).

Vstup České republiky do Evropské unie se některým brněnským politikům náramně hodil. Někdejší primátor Petr Duchoň se dokonce ani příliš netajil tím, že v Evropském parlamentu může vyjadřovat své názory víc než v Brně.

I díky úspěchům v komunálních volbách však mohli ve vysokých funkcích v Brně i na kraji zůstávat neprůhlední lidé. Lidé jako Milan Venclík. Muž, který je spojen s tolika skandály, že už měl odstoupit dávno.

Muž, který ODS prohrál dvoje krajské volby (i když je pravda, že v těch posledních byla možná ještě silnější protijulínkovská hysterie). Muž, který se drží místa v krajské radě zuby nehty a nechce jen tak odejít. Prý chce pomáhat lidem.

Těm i ODS by pomohl, kdyby z politiky zmizel. A ne teď, ale už před několika lety. Přinejmenším ve vedení kraje jej chce snad už jen jeho stín.