JAN SAPÁK

Architekti prý chtějí, aby se na stavbu nového televizního studia v Brně vypsala soutěž. To není přesné. Česká komora architektů pouze upozornila na to, co je ve veřejném zájmu. Zapomněli jsme totiž, že soutěžení vede ke stále lepším plodům. Od soutěže o život a místo na slunci mezi živými organismy v divočině, přes opravdovou a svobodnou hospodářskou soutěž.

Když se řekne příprava nového televizního studia, v normální civilizované zemi každému vytane na mysli architektonická soutěž. Mravní a kompetentní politici totiž dávno pochopili, že je to způsob, jak vyprovokovat zápolení a vytvořit šanci na vydobytí nejlepšího výsledku. Aby nebyla mýlka, neříkám tím, že každá jednotlivá architektonická soutěž končí úspěchem. Ale jen skutečné soutěžení mobilizuje co nejvíce sil a provokuje a rozvíjí um.

Místo aby architektonická soutěž na tak významnou veřejnou stavbu dotovanou náramným balíkem peněz byla spontánní samozřejmostí, převládá pocit, že to je záležitost – něco jako privilegium – architektů. Přehlíží se, k čemu taková soutěž vlastně slouží.

Architektonická soutěž byla vnuknutím bossů staré Florencie, když si nevěděli rady, jak sklenout nebetyčnou katedrálu. Soutěž je zachránila, vyprovokovala největší talenty k nevídanému nasazení a světlo světa spatřilo jedno z nejúchvatnějších děl architektury v dějinách.

Architektonickou soutěž tedy nevymysleli architekti, ale ti, kteří chtěli prospět obecnému a veřejnému zájmu. Architekti se na tuto skutečnost jen adaptovali, a vznikla užitečná symbióza.

V argumentaci, proč není vypsána na nové studio ČT architektonická soutěž, zněla slova o výsostně technickém profilu televizního studia. Což je ovšem pravda. Mluvčí televize se nechala slyšet, že jde o průmyslovou stavbu. Architektonická soutěž tím měla být vykázána jen do pozice dekoratérství, něčeho jako okrašlování kostelních fasád.

Je to fatální nepochopení smyslu, možností a cílů architektonických soutěží. Mnozí by byli překvapeni, kolik takových studií ve světě vzniklo na základě soutěží. Zajímavý je také dvojaký přístup České televize. Není to tak dávno, co se mě jedna z reportérek ptala, proč je u nás tak málo architektonických soutěží, když ve světě jsou běžné. Náhle je však televize sama u tabule, nastal test veřejnoprávního média. Televize však zvolila to, co nedávno sama kritizovala.

Zaostávání v počtu architektonických soutěží ve srovnání se světem je průkazné a stále se prohlubuje. Čekám jen, kdy si toho všimne někdo jiný, než architekti. To by pak byl konkrétní krůček na klopotné cestě z bažinatých míst, kde panuje hluboká bezradnost nad tím, jak neprůhlednost a klientelismus zažehnat.

Autor je architekt