Vraťme pravidla do školství

K již tradičním u záškoláctví a kouření cigaret se přidaly problémy s drogami, šikana a používání mobilů v hodinách.Školy nejistě hledají cesty, jak se vyrovnat s nárůstem agresivity i dalších problémů žáků bez podpory rodičů, zřizovatelů i celé společnosti. Veřejnost z letargie vyburcují jen excesy, které se dostanou do médií. Jinak je diskuze o školství každoročně rámcovaná požadavky učitelů na zvýšení platů a stresy při zápisech a přijímacích řízeních. Přijmout fakt, že to, co zbylo z často neúplné rodiny, tedy manželství, nezvládá výchovnou roli a děti rostou jako dříví v lese, se bráníme.

Nechceme přijmout fakt, že každé dítě potřebuje v určité fázi svého života pevná pravidla a řád, který mu umožní si najít místo ve světě i vyrovnat se sám se sebou. Na místo toho jsou zbytky tradiční výchovy postavené na respektu k autoritě rodičů a učitelů nahrazovány společensky destruktivní tolerancí a podporou „osobitosti“ dětí postavených na piedestal malých bohů. Blažená beztrestnost dětí jim umožňuje páchat nejen běžné lumpárny, které jsme páchali všichni, ale stále častěji končí tragédiemi.

Návrhy učitelů na řešení zavánějí bezradností. Zákazy používání mobilů ve vyučování, no dobře. Vylučování z výuky nebo i ze škol, ale co dál? Instalace kamer na chodbách a v šatnách škol, a co problémy mimo školu?

Snadná řešení neexistují, jako v životě i ve výchově vždy je něco za něco. Pokud si připustíme, že děti, ale i společnost potřebuje základní řád, tedy platná pravidla, která jsou rozumná, obecně sdílená a jejichž porušování je sankcionované, pak jsme na dobré cestě. Děti nejsou malí dospělí, přiměřeně jejich věku za ně musí nést zodpovědnost dospělí, kteří mají právo za ně rozhodovat. K tomu musí mít nástroje ve formě odměn a trestů. Jinak je třeba přistupovat k zakřiknutému prvňáčkovi a jinak k sedmnáctileté slečně.

S láskou vzpomínám na učitelku chemie, která mne za vyrušování okamžitě vytahala za kotlety. Žádné domlouvání, žalování rodičům, poznámky do žákovské knížky, prostá demonstrace autority nad nezbedným žáčkem. Dnes by to prý nešlo, přece se nebudeme vracet do minulosti, tvrdil mi jeden z ředitelů školy.

V nedávné předvolební kampani ve Velké Británii lídr konzervativců David Cammeron v diskuzi o školství řekl pregnantní slogan: „Dnes se chováme k učitelům jako k dětem a k dětem jako k dospělým.“ I v Británii už vědí, že mají problémy. Kdy si je přiznáme u nás a kdy podnikneme nápravu? Na učitele klademe vysoké nároky, dejme jim i nástroje.

Je na čase vrátit pořádek, pravidla a rozum do školství. Naše děti si zaslouží péči, zájem a lásku spojenou s odpovědností rodiny, školství a celé společnosti.