Zdravotnictví je v úzkých

Chyby vznikly na všech úrovních. Od selhání všech předchozích parlamentů, které nebyly schopny vytvořit či dotáhnout do konce smysluplnou reformu, až po praktiky různých krajských zdravotnických pseudopodniků, pro jejichž pseudomanagementy byly většinou na prvním místě předražené zakázky všeho druhu na úkor opravdového řízení, včetně ohodnocení lékařů. Akce „Děkujeme, odcházíme“ se prakticky netýká praktických lékařů. Co bude důsledkem?

V případě dotažení akce do konce, kdy cca 4 tisíce lékařů nenastoupí od 1. března do práce, vznikne paradoxní situace, kdy některé nemocnice budou v plném počtu a jiné na 10% stavu lékařů. Restrukturalizovat nemocnice na základě těchto čísel je naprostý nesmysl, protože žádným způsobem nebude odrážet opravdovou potřebu lůžkové péče. Ba právě naopak. Proč je právě v Praze ohlas nejmenší, ačkoliv je zde největší koncentrace lůžek v ČR? Redukovat či restrukturalizovat akutní lůžka je naprostá nutnost, ale ne tímto způsobem. Současně budou výrazně přetíženi ti zdravotníci, kteří budou dále pracovat, jak v ambulancích, tak v nemocnicích. Prodlouží se čekací doby prakticky na veškerou péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění a občané budou, eufemicky řečeno, nespokojeni. V případě, že by vláda ustoupila tlakům LOKu, došlo by k navýšení platů pouze u jedné skupiny lékařů. Nedostatečné ohodnocení se však týká i ambulantních lékařů a všech nelékařských profesí. Není možné takto nesystémově preferovat pouze jednu skupinu.

Celý problém je nutné řešit komplexně cestou opravdové reformy zdravotního systému v ČR. Systému, který by zajistil dostatečné zdroje na potřebnou zdravotní péči, zvýšil by efektivitu poskytované péče, lépe zaplatil opravdu potřebné a kvalitní zdravotníky a zajistil zvýšenou zodpovědnost občanů o vlastní zdraví. Nátlak zdravotníků by měl směřovat tímto směrem. Ideálním výsledkem by měl být jasný závazek vlády, včetně přesných termínů, k prosazení zásadní reformy zdravotní péče. Tato reforma by měla jasně stanovit standardní rozsah péče, na který má každý občan nárok. Je nutné si uvědomit, že čím bude tento nárok větší, tím se také musí vybrat více prostředků. Na dnešní nárok současné prostředky prostě nestačí – a to, že systém ještě funguje, je právě na úkor odměn zdravotníků – ale všech. Konkurující si pojišťovny by musely zajistit celý objem této standardní péče pro své pojištěnce za tržní ceny – péči budou nakupovat u zdravotnických zařízení. Skončí diktát státu formou současné nesmyslné úhradové vyhlášky, která v době, kdy lékaři odcházejí do zahraničí, snižuje úhrady.

Autor je lékař