Zpátky na univerzitě „na plný úvazek“ ho čekají jistě radostnější chvíle než při handrkování v zastupitelstvu. Zlatuška jako osobnost nemá zapotřebí hledat seberealizaci nutně v politice. Přesto ale: šlo o úspěšného politika?V řadě komunálních kauz, do nichž se hlasitým mediálním ohlasem ponořil, ano. Ovšem nepoměřujme ho jen jako sólistu. Zlatuška se dlouho opíral o jistou anomálii, Liberální reformní stranu (LIRA), uskupení jediného člověka, bývalého člena ODA Milana Hamerského.

S jeho pomocí se dostal do Senátu a částečně i Zlatuškovo komunální uskupení Brno 2006 neslo tuto „jednoosobnostní“ pečeť. Když Zlatuška do voleb letos už nešel, propadlo. LIRA i Brno 2006 dokázaly, že uskupení založené na jedinci dlouhodobě neobstojí. Pokud tito lídři neučiní nic pro výchovu následníků a rozšíření řad, odhalují tím do jisté míry své úmysly. Tedy že jim jde spíš o uplatnění vlastních představ než o budování odolnější politické struktury, která je přetrvá.

Otázkou také je, zdali protikorupční rétorika stačí jako dostatečně silné téma pro politiky, kteří se ve většině ostatních cílů s pravicovou ODS shodnou. V tomto ohledu se tedy Zlatuška řadí do smuteční síně, kde už čekají pomníky s nápisy Volba pro město, Strana pro otevřenou společnost, Evropští demokrati apod.