Klučina se na strážnici sice usmíval a odpovídal, jenomže znal pouze svoje křestní jméno. „Nepamatoval si příjmení, jména rodičů ani ulici, kde bydlí. Říkal jenom, že je to daleko a že má tři roky. Ztrátu dítěte nikdo nehlásil, a tak strážníci chlapci nabídli svezení služebním autem a pomalu se vraceli po trase trolejbusového spoje,“ popsal děj události Ghanem.
Až po pěti kilometrech chlapec poznal zastávku, kde nastoupil. To odpovídalo místu, kde ho ve voze poprvé postřehl řidič, který však nemohl tušit, že dítě nepatří k nikomu z cestujících.
Hlídka potom s chlapcem procházela ulicemi, až ukázal na bytový dům, odkud prý odešel. Jeden z nájemníků strážníkům otevřel vchodové dveře a ti hocha pobídli, aby nastoupil do výtahu a stiskl tlačítko.
„Automaticky se natáhl po jedné z číslic a společně potom vystoupili v dlouhé chodbě. Chlapec bez zaváhání dovedl hlídku ke správným dveřím, které po zazvonění otevřela jeho teta. Dostala ho na starost od své sestry, ale nevšimla si, že když oblékala svou malou dceru, její téměř čtyřletý synovec jí údajně nepozorovaně utekl z bytu. Intenzivně ho prý hledala venku, a právě se vrátila domů,“ dodal Ghanem.

Strážníci si ověřili osobní údaje ženy a ujistili se, že se o něj dokáže postarat. Případ předávají sociálním pracovníkům i do správního řízení kvůli možnému porušení zákona o sociálně-právní ochraně dětí.