„Říkal jsem si, že sezóna už je konečně za námi. Byla pro mne nejhorší, co na motorkách závodím,“ přiznává silničář Karel Abraham.

Nezačal přitom vůbec špatně. „Sedmé místo v Kataru byl úžasný začátek, dobré byly i závody v Jerezu a Mugellu. Ale pak už to bylo většinou špatné, byť ke zranění v Japonsku nedošlo mojí vinou,“ uvedl Abraham, který těsně před úrazem vyhrál úvodní kvalifikaci Velké ceny USA.

Po návratu do Brna však srší z osmnáctiletého gymnazisty až nečekaně silné odhodlání. „Musím se v zimě ještě víc připravovat. Fyzicky i mentálně, abych se lépe soustředil na práci s týmem při nastavování motocyklu,“ slibuje Abraham, v konečném pořadí světové elity třídy do 250 ccm šestnáctý.

Úplně všechno však změnit nedokáže ani při sebevětším úsilí. Šroub, držící pohromadě v Japonsku zlomenou navikulární kost v levé ruce, zůstane brněnskému mladíkovi trvalou připomínkou závodnické kariéry.

Po operaci v olomoucké nemocnici zamířil Abraham obratem do Austrálie, aby stihl závěrečnou sérii šampionátu. „Doktoři z mobilní kliniky v Austrálii nechtěli, abych tamní Velkou cenou jel. Hlavní slovo ale mívá hlavní lékař daného závodu a ten mi start povolil. Abych se s plastovou sádrou vůbec vešel do rukavice, museli jsme si u Alpinstaru půjčit největší velikost, rozřezat ji a pak přelepit páskou,“ tvrdí jezdec.

„ Závod byl dlouhý, ruka na motorce pod tlakem bolela, ale podařilo se mi dojet a schrastit pár bodů za jedenácté místo,“ líčí Abraham svůj návrat s nepříjemným zdravotním handicapem.

V předvečer následné Velké ceny Malajsie si nechal sádru sundat, jenže hned v úvodním tréninku ho zastavily velké bolesti. „Po třech týdnech byla ruka pořád zatuhlá, takže mi dali znovu gyps a mezi jízdami se mi snažili pomoct masážemi a ultrazvukem. Také v Malajsii jsem závod dojel, i když dvanácté místo nebylo nic moc,“ je Brňan v dané situaci možná až příliš sebekritický.

Nicméně nad pokaženou nedělní tečkou ve Valencii se vztekal oprávněně. „Blbě jsem odstartoval a chtěl jsem předjet Itala Sandiho. Vůbec ho neznám, jel na divokou kartu. Pořád mne blokoval a pak v nájezdu do zatáčky moji motorku totálně zavřel. Předním kolem jsem štrejchl o jeho zadní, řídítka škubla a ve zraněné ruce agresivně píchlo. Ještě horší to bylo při vjezdu do kačírku, to už opravdu brutálně bolelo. Vrátil jsem se na trať s velkou ztrátou a protože nikdo přede mnou neodstoupil a ani jsem nikoho nepředjel, dokroužil jsem závod na sedmnácté pozici. Z motorky jsem šel hned k lékaři, ale ruka naštěstí znovu zlomená nebyla,“ říká Abraham s úlevou.

Autor: Amos Krejčí