S přibývajícím hodinami musí „Abaja“ zvládat i narůstající zájem veřejnosti. „Hodně to rozptyluje a snižuje koncentraci,“ trochu vadí devatenáctiletému jezdci mumraj kolem jeho osoby.

Z dosavadních čtyř závodů mistrovství světa na Masarykově okruhu jste třikrát neviděl cíl. Domácí prostředí na vás působí negativně?
Myslím, že velký vliv má domácí prostředí. Ti lidé to nemyslí špatně, ale neuvědomují si, že jejich zájem mě rozptyluje a snižuje koncentraci na závod. Doufám, že letošní výsledek bude jiný, ale musíme všechny ty známé a neznámé nějak usměrnit. Například uzavřít box, aby tam nikdo nesměl.

Vypadáte unaveně už teď…
Před pár dny jsem si koupil horské kolo, protože raději než po silnicích jezdím někam do přírody. A hned první den jsem se svým mechanikem Martinem Havlíčkem a jeho kamarády ujel pětačtyřicet kilometrů. Pro ně to nic nebylo, jezdí na kole třikrát týdně, takže to zvládli. Mě to ale odrovnalo, stehna bolí jako čert.

V rámci fyzického tréninku na kole nejezdíte?
Normálně jenom po boxech, tohle byl pro mne zatím největší zápřah. Můj tréninkový plán je zaměřený víc na běhání, které sice nesnáším, ale jsem na to zvyklý a neodrovná to tak nohy. Většinou na jeden zápřah uběhnu pět, šest, osm kilometrů, podle toho, jak určí trenér.

Motocykloví závodníci ve čtvrtek na náměstí Svobody hráli florbal proti hokejistům. Sledujete v zimě hokej?
Jako malý kluk jsem chtěl hokej hrát, bavilo by mě chytat v brance. Ale nějak z toho sešlo, už ani nevím proč. Hokej se mi líbí, ale nedokážu říct, který hráč mě nějak zvlášť zaujal. V poslední době spíš sleduji, jaký ten který člověk je. Někdo hraje dobře, ale normálně je to idiot, někdo je na tom hráčsky hůř, ale je to sympaťák.

Máte takové zkušenosti i s jezdci Velkých cen?
Třeba takový Edwards je v pohodě, špatní borci nejsou ani De Puniet a Dovizioso. Moc nemusím Lorenza a Toselanda, přijdou mi trochu namyšlení. Osobně je neznám, ale podle mne tak vystupují. Rossi? Nevím, potkávám ho jenom výjimečně.

A jak pohlížíte na soupeře z vaší třídy 250 ccm?
Nemám rád Barberu, působí jaksi divně. Fajn je mistr světa Simoncelli.

Přenesme se na závodní dráhu. Mnozí namítají, že vám v soubojích chybějí ostré lokty.
To jo, takové lokty se určitě hodí. Nesmí se to ale přehánět, protože pak se dostávám do problémů. Můžu dostat pokutu, sankce, mohou mě vyloučit, ztratím na oblíbenosti. Navíc si myslím, že takový způsob závodění není férový. Musí se jet ostře, ale v mezích.

Už vás nějaký takový přehnaný tvrďák dokázal vytočit?
Třeba Ayoama v Barceloně a Jerezu. Během závodu pokaždé před zatáčkou prudce přibrzdil a zavřel to. Jel jsem těsně za ním a tím zavřením mě shodil. Jsem si jistý, že to udělal schválně. Ayoama je určitě dobrý jezdec, vede tabulku, ale titul víc přeji Simoncellimu.

Co vám leží v hlavě před nedělním domácím závodem?
Netroufám si a ani nechci nic říkat dopředu, většinou to přináší smůlu.

Klasické dvěstěpadesátky letoškem končí a nahradí je čtyřtaktní šestistovky. Doufáte, že přechod na úplně jinou koncepci motocyklu zvládnete bez problémů?
To nedokážu říct. Už teď ale trénuji na čtyřtaktních supermotardových a motokrosových motorkách, na běžné silnici jezdím také se čtyřtaktem. Jednou jsem si na okruhu v Mostě zkusil čtyřtakt Stefana Preina, ale bylo to jenom takové lehké objetí tří kol. Prakticky s takovou motorkou nemám žádné zkušenosti. Teď se nedá spekulovat, kdo z dvěstěpadesátek bude na čtyřtaktu dobrý nebo špatný. To se ukáže až při testech.

AMOS KREJČÍ