Sedmé místo po riskantní bitvě na zmoklém asfaltu. Nečekaný výsledek ze španělského Jerezu přesvědčil i nejzarytější skeptiky, že nováček královské třídy MotoGP v sedle stroje Ducati nemusí nutně uzavírat startovní pole.

„Jerez byl hodně speciální závod a příští proto může vypadat úplně jinak,“ nevznáší se jedenadvacetiletý Brňan Karel Abraham v oblacích po úspěších v úvodních dvou podnicích mistrovství světa.

Čekal jste, že po úvodních dvou závodech světového šampionátu budete mít na svém kontě dvanáct bodů?
Rozhodně ne. Jerez byl hodně speciální závod a příští proto může vypadat úplně jinak. I kdyby se také další klání jela na mokru, podmínky a výsledek můžou být úplně jiné. A navíc mi nemusí každá trať vyhovovat.

Přitom ve Španělsku vám po vydařených trénincích příliš nevyšla kvalifikace. Z desáté pozice jste klesl na předposlední šestnáctou…
Všichni soupeři zrychlili. Já taky, ale moje časy byly spíš pravidelné. Doplácím na to už strašně dlouhou dobu. Ještě pořád neumím v kvalifikaci zajet jedno brutálně rychlé kolo.

Dá se taková „brutalita“ natrénovat, nebo je otázkou psychiky?
Určitě je chyba ve mně. Doufám ale, že ji odstraním a naučím se zajet jedno rychlé kolo.

Nemrzí vás tento problém i proto, že vaším otcem nastavený systém odměn klade na kvalifikaci značný důraz?
Je zhruba stejný jako loni a kvalifikace v něm skutečně hrají velkou roli. Už od doby, kdy jsem jezdil dvěstěpadesátky, byl motivačně nastavený, abych výkony v boji o pozici na startu zlepšil.

Jaké myšlenky vás před posledním závodem napadly, když v neděli ráno pršelo?
Byl jsem hodně nervózní. Na motorce třídy MotoGP jsem v dešti trochu jezdil jen při listopadových testech. Nastoupit po tak dlouhé přestávce na mokru není vůbec příjemné. Proto jsem byl nervózní.

Ještě před prvním startem v MotoGP jste netajil respekt z předjížděcích manévrů. A ve druhém klání jste až nečekaně snadno překonával mnohem zkušenější soupeře. Jak si tak rychlou proměnu vysvětlujete?
Na začátku závodu jsem na předjíždění ani moc nepomýšlel. Měl jsem problém, abych se vůbec startovního pole udržel. Nevěděl jsem, co si mohu na mokru dovolit. Jakmile jsem se s podmínkami sžil, přitlačil jsem a začal dojíždět skupinu přede mnou. Neustále jsem zrychloval a držel čas na stejné úrovni. Naopak soupeři nebyli schopni svoje tempo udržet a já je pak předjížděl.

Vaše pravidelnost sehrála při soubojích v početné skupině významnou úlohu…
Bylo nás sedm, já se postupně dostal do čela a za mnou vyrazil Japonec Hiroshi Aoyama. Začal mě tlačit, při nájezdech do zatáček mi do vnitřní strany strkal čumák, různě mě zkoušel předjet. A v jedné zatáčce jsem byl moc rychlý a ujelo mi přední kolo.

Co vám proběhlo hlavou v okamžiku pádu na velmi dobré pozici?
Byl jsem naštvaný, ale rozhodl jsem se nad tím moc nepřemýšlet. Především jsem chtěl motorku z kačírku co nejrychleji vytáhnout.

Co by vám asi řekli v boxu, kdybyste závod nedokončil?
Asi by nebyli až tak moc naštvaní. Spadl jsem v zápalu boje.

Po návratu na trať jste několik jezdců předjel a k dalším se přibližoval. Jakoby vám ani vydřené sedmé místo nebylo dost dobré.
Ke konci závodu povrch trati dost osychal a pneumatiky se vzorkem se strašně opotřebovávaly. Motorka klouzala, bylo těžké ji udržet. Barbera jedoucí přede mnou měl náskok šest vteřin, takže jsem už nechtěl nic přehánět a závod v klidu dojet. Po příjezdu do boxu na zadní pneumatice skoro chyběl vzorek a přední byla hnusně potrhaná.

Sedmým místem jste si posunul laťku hodně vysoko…
Jerez byl úplný extrém. Nikdo nemůže čekat, že i v dalším závodě strčím tolik jezdců do kapsy. Bude to zase boj a vůbec ne jednoduchý.

Do Velké ceny Portugalska zbývají tři týdny. Někteří sportovci přestávek rádi využijí k regeneraci, jiní naopak považují pauzu za nevítanou. K jakému názoru se přikláníte?
Těžko říct, obojí je pravda. K vypadnutí z rytmu může v přestávce dojít, ale odpočinek bývá také důležitý. Je škoda, že hned třetí závod šampionátu (Velká cena Japonska – pozn. red.) pořadatelé přesunuli na podzim, ale vzhledem ke katastrofě a strádání tamních lidí je to pochopitelné.

Jaký program v přestávce plánujete?
Chci zamakat na posílení předloktí, které je na džípíčku mimořádně namáhané. Musím také začít dělat do školy, byl jsem pořád pryč a teď bych rád něco dohnal.

Velké ceny končí pro vás odjezdem domů, nebo přemýšlíte nad závoděním i ve volných chvílích?
První dny ještě o všem hodně přemýšlím a závod si rozebírám. Jenže i přestávky se v podstatě pořád točí kolem závodů. I když je volno, člověk musí trénovat fyzičku, připravovat se teoreticky. Čím víc se bude blížit další klání v Portugalsku, tím intenzivněji se moje myšlenky zase vrátí k závodům. Těsně před Estorilem si na videu určitě znovu pustím předcházející Velké ceny v Kataru a Jerezu.

Ve Španělsku jste se dokonce potkal s králem Juanem Carlosem…
Přišel do týmového boxu s dcerou a prezidentem Dorny (promotérská společnost mistrovství světa silničních motocyklů – pozn. red.) Carmelem Ezpeletou. Podal mi ruku a ptal se, jak se na závod těším. Řekl jsem mu, že náš tým je ve třídě MotoGP nový, a proto jsem nervózní. Král patří k velkým příznivcům motoristického sportu.

Potkal jste se už někdy při závodech v Brně s některými z vrcholných českých politiků?
Prezident České republiky při Velké ceně na Masarykově okruhu ještě nikdy nebyl. Ale někteří politici za mnou přišli, mám i fotky ze startovního roštu.

A co vy a auta, hodláte zopakovat svůj úspěšný start v loňském šestihodinovém Epilogu?
Zatím s ničím takovým nepočítám, ale třeba ještě něco vyjde. Uvidíme, jak se bude vyvíjet letošní sezona MotoGP, která je pro mne nejdůležitější.

AMOS KREJČÍ