„Zažila jsem už hodně proher, ale nikdy nešlo o tolik. Věděla jsem, že mám před sebou nejdůležitější zápas. Tlak byl obrovský. Bohužel to nevyšlo,“ hlesla brněnská volnostylařka.

Až do semifinále si přitom počínala suverénně. Mexičanku Ambar Garnicaovou, Moldavanku Irinu Ringaciovou i Litevku Danute Domikaityteovou položila bez zaváhání na lopatky. „V semifinále rozhodl tlak. Do takového utkání se nastupuje úplně jinak, když si člověk uvědomuje všechny okolnosti a dopadne na něj tíha okamžiku. Christovová byla navíc dost silná. Obvykle se mezi soupeřkami cítím silově dobře, oproti ní jsem ale byla slabší,“ přiblížila.

Proti loňské mistryni Evropy v kategorii do 65 kilogramů Christovové nastoupila poprvé, její styl ale dobře znala. „Setkala jsem se s ní na soustředění. Věděla jsem, že má agresivní styl zápasu i co od ní můžu čekat, bohužel to ale nestačilo,“ pravila Hanzlíčková, která oslavila 27. narozeniny.

Na kvalifikaci ji znovu potrápila zranění. K ukazováku na levé ruce, který si vykloubila před třemi týdny na mistrovství Evropy, přibyl ještě pochroumaný palec na pravé ruce. „Před čtvrtfinále jsem narazila svému sparing partnerovi do nohy a palec mi trochu vyletěl. Museli jsme tedy kromě ukazováku zatejpovat i ten. V zápase jsem byla celá obvázaná, to bylo výborné,“ řekla s trpkým úsměvem brněnská rodačka.

Všechny čtyři zápasy navíc absolvovala v jeden den. Kromě soupeřek se tak musela vypořádat i s náporem na zraněné prsty. „Čtyři zápasy za den jsou strašně moc. Ani si nevzpomenu, kdy naposledy jsem jich měla tolik. Program byl ovlivněný tím, že nás bylo v mé váhové kategorii přibližně dvacet a muselo se všechno stihnout,“ vysvětlila.

Překonat zklamání po prohraném semifinále pomohli Hanzlíčkové ostatní členové české výpravy, kteří jí přišli do haly podpořit. „Všichni byli úžasní. Jsem strašně moc ráda, že tam byl tým se mnou a pomohl mi zvládnout prvotní zklamání a smutek z vyřazení,“ popsala česká reprezentantka, která na letošním mistroství Evropy ve Varšavě urvala bronz.

Alespoň malou náplast jí nadělil reprezentační kolega Artur Omarov, který v sobotu zvládl své semifinálové utkání a poprvé v kariéře se představí pod pěti kruhy. „To je úžasná věc. Měli jsme všichni obrovskou radost. Je neskutečné, kolikrát Arturovi olympiáda utekla o jediné utkání. Jsem šťastná, že český zápas bude mít v Tokiu alespoň jednoho zástupce,“ neskrývala nadšení Hanzlíčková, která si olympijskou premiéru odbyla před pěti lety v Riu do Janeiro.

Přestože tentokrát postup nevybojovala, malou naději na místenku do Tokia stále má. „Svaz ještě zažádá o divokou kartu, protože jsem v žebříčcích nahoře a postup mi utekl jen o kousek. Snažím se na to ale nefixovat,“ zůstala nohama na zemi brněnská zápasnice.

Po doléčení zranění se vrhne zpět do tréninku, protože má před sebou další důležité cíle. „Neúspěšná kvalifikace mě nezlomí ani neodradí. Přece jen další olympiáda je kvůli posunu už za tři roky. Letos máme navíc mistrovství světa v Norsku, které je v našem případě ve skutečnosti daleko těžší než olympiáda. Zahálet tedy určitě nebudu,“ dodala odhodlaně.